Zewlak - sranda, recepty, vtipy, videa prostě VŠE

Vtipy o židech

Jistý žid přechází ulici a přitom vrazí do antisemity. "Svině", zařve ten muž. "Gluckstein", ukloní se žid.

Rosenzweig a Blumenfeld sedí na galerii izraelského parlamentu a sledují jednání. Levicový řečník horlí z tribuny proti vládě: "Styďte se, zaprodali jste Izrael Američanům!" Rosenzweig nadšeně tleská. Po chvíli řečník z pravicové strany hřímá: "Hanba Vám, zaprodali jste Izrael Rusům." Rosenzweig znovu nadšeně tleská. "Poslechnou, Rosenzweig, je tohle od nich charakterní jednání? Jednou tleskaj, že vláda prodá stát Američanům a podruhé, že ho prodá Rusům." "Ale Blumenfeld, jak bych netleskal, když někdo dokáže takový ksindl zboží prodat dvakrát."

Žid a Arab měli spolu v Maroku hospodářství. Nstaly a¨le zlé časy a museli se rozejít. Začali se tedy dohadovat, jak se rozdělit o to, co jim zbylo, o kozu, kraávu a slepici. Arab navrhuje: "Ty si vezmeš slepici a já kozu a krávu." Žid nesouhlasí. Arab tedy navrhuje:" Dobrá ty si vezmeš kozu a já krávu a slepici". Židovi se to pořád nezdá. "Tak dobrá", navrhuje Arab "krávu sníme, já si vezmu kozu a tobě zůstane slepice". Žid vrtí hlavou: "Víš co, jestli chceš vezmi si kozu a my s krávou si necháme slepici."

Dva žáci slavného rabína, Bernstein a Selinger, přišli rabína navštívit. Zatímco čekají, až si na ně rabín udělá čas, rabinova žena jim přinesla čaj a talířek s dvěma koláčky, jednim nalým a druhým velkým. Oba žáci dlouho dávají navzájem přednost tomu druhému, a¨by si vzal jako první až se nakonec Selinger uvolní a vezme su tem větší koláček. Bernstein vybuchne: "Cože! Vzal sis první a jwště k tomu ten větší koláček!" "No a co", brání se Selinger "kdyby sis bral jako první ty, jký koláček by sis vzal?" "Ten menší samozřejmě", odpoví Bernstein". "Tak proč si stěžuješ?"

Paní Fleichsmanová platí účet v penziónu v jdenom izraelském letovisku. "Tak jakpak se jim u nás líbilo?", vyzvídá majitel. "Popravdě řečeno, to jídlo co tu podávájí... Je příšerné...A takové mrňavé porce."

Přišel židovský svatý Mikuláš. Sjel komínem a povídá: "Tak, dětí, kdopak si chce koupit nějaký dárek?"

Na nádraží potká Goldberg Ginsberga. "Kouknou, Ginsberg, často jich vídám v klubu a synagóze a oni se mě nikdy nezeptaj, jak mi jdou kšefty." Ginsberg chvilku přemítá a pak se zeptá: "No, Goldberg a jak jim teda jdou kšefty?" "Ani se neptaj", odvětí Goldberg.

Jistý polský žid má pozoruhodného papouška. Tento pták se totiž umí modlit hebrejsky. A tak se pán rozhodne, že zvíře vezme do synagógy a jeho um zpeněží. Po bohoslužbě se kolem něj shlukne velký dav. "Tento pták, vážení, se umí modlit hebrejsky." "Pche, není možná", křičí jeden přes druhého. "Tak se vsaděj", popichuje muž. Je uzavřena sázka v poměru 25:1 a peníze vysázeny na dřevo. "Tak začni", vyzve muž papouška. Pták však ani po dalším pobízení ani nehlesne. Jeho pán odchází o pěkných pár zlotých chudší. Domů dorazí vzteky bez sebe a je rozhodnut toho ptáka sprovodit ze světa. Tu papoušek konečně promluví: "Počkej s tí ještě, uvidíš, jaký kurs bude za týden."

Manželé Goldbergovi si vyjeli na zimní dovolenou do Śvýcarska. Hned první den Goldberg své ženě oznámí, že vyráží na vysokohorskou túru. "Nic se neboj, Sára. Nejpozději v šest jsem zpátky." Sára však celý den nervózně přechází sem a tam a když odbije sedmá, zalarmuje horskou službu, Červený kříž a vojáky. Po hodině vyráží speciálí záchranářský tým Goldberga hledat. Záchaanáři vystoupí na nejbližší svahy a volají: "Pane Goldberg, pane Goldberg, tady Červený kříž. kdepak jste?" Ale nikdo se neozývá. sestoupí do údolí a znovu volají: "Pane Goldberg, pane Goldberg, tady Červený kříž. kdepak jste?" Zase žádná odpověď. Vystoupají tedy až na kraj ledovcového pásma a znovu volají:"Pane Goldberg, pane Goldberg, tady Červený kříž. kdepak jste, tady Červený kříž?" Tu se zpod ledového příkrovu ozve slabě: "Já už přispěl."

Jeden velmi zbožný rabín se odebral na věčnost a členové jeho obce začali vyzývat Hospodina, aby jim dopřál zahlédnot, co jejich rabín v nebi dělá. Jejich prosba byla vyslyšena, ale ke své hrůze spatřili rabína s překrásnou blondýnkou na klíně. Volají na něj: "Rebe, rebe, jak jen můžeš! Ty, který jsi byl celý život tak svatý..." "Pochopte to", vysvětluje rabín. "Ona není má odměna, já jsem její trest."

Na dveře paní Gimpelové zabušil žebrák. "Paní, mám hlad, jsou od tý dobroty a dají mi něco k jídlu. Pěkně jich prosím." "Moc toho nemám", paní Gimpelová nato "chtěli by la trochu nudlí ze včerejška?" "Jak rád", praví žebrák. "Výborně, tak přijdou zítra touhle dobou".

Izraelská vláda měla - jako obyčejně - sttarosti. Po úmorném a bezvýsledém jednání navrhl jeden člen kabinetu: "Tak vypovězme válku Spojeným státům." "Cože, ty si se zbláznil, vždyť by nám to tu všechno zničili!" "No právě a pak by nám museli dát spoustu peněz, abychom to dali zase do pořádku." "No jo," uvažuje druhý, "ale co když vyhrajem?"

Ginsbereg navštíví Goldbergův obchod s nábytkem, aby si koupuil kredenc. "Kredence nevedeme," ozna¨muje Goldberg, "ale mám pro nich návrh, máme hodiny, jdou a koupěj si nějaký pěkný." "Ale kde", povídá Ginsberg, "naco jsou jednomu hodiny". "Naco?", žasne Goldbereg, "tak jak to udělaj, aby ráno nezaspali?". "Soused si vždy o půl sedmý ráno pouští rádio a to mně probudí." "No dobře, a to ani nikdy během dne nepotřebujou vědět, klolik je hodin, jak to zaříděj, aby věděli, kdy maj jít do práce a pak z práce...?" "Jednoduše. Než vylezu z postele, oholím se, vyčistím si zuby a umyju se, je sedm hodin. Než se nasnídám a přečtu si noviny, je půl osmý a akorát čas jít na autobus, abych byl ta akorát v osm v práci. V poledne sousední továrna odtroubí začátek a konec polední pauzy a v pět pak odtroubí i konec pracovní doby. A než se vrátím domů, navečeřím se a podívám na televizi je devět a čas jít spát. No a druhý den se zase všechno opakuje. Takže mi řeknou, k čemu by mě byly hodiny?" "No, ale jak třeba určej čas, když se probuděj uprostřed noci?" "Jednodušše, mám přece trumpetu." "Trumeptu? Jak oni trumpetou určujou čas?" "Vy lezu na balkon a silně zatroubím a ten antisemitista od naproti vyleze z okna a zařve: Hej, ty Žide bláznivej, co troubíš na trumpetu ve tři hodiny v noci!"

Spitzer, prodavač horkých párků, potkal přítele. Ten se ho hned zeptal, jak jdou obchody. "No, celkem to jde", povídá Spitzer, "zrovna jsem v bance uložil tisíc dolarů." "Tak to by mi mohli něco půjčit..." "Tak, z toho nebude nic." "Pročpak?" "Já to nesmím. Mám s bankou dohodu: Banka nebude prodávat párky a já zase nebudu půjčovat peníze."

Angličan, Ir a Žid byli britským soudem odsouzeni k 20 ranám biče. Soudce se před exekucí každého z nich zeptal, jakou mastí nebo oloekjem by si přáli natřít záda jako ochranu. "Prosil bych olivový olej", řekl Angličan. Dostal olej i 20 ran. Řval, jako by ho na naože brali. Ir odpověděl: "Nechci nic, vašich 20 ran mi neublíží. Pohrdám britskou justicí." Dostal 20 ran bičem a ani necekl. Když se pak ptali Žida, co by si přál na záda jako ochranu před bolestí, odpověděl: "Toho Ira."

Teiteles přišel za rabínem, aby se vyznal ze svých hříchů, ale tolik se styděl, že na úvod rabínovi řekl: "Rebe, já tu nejsem za sebe, nýbrž - za svého přítele." "A jakých hříchů se tvůj přítel dopustil?" "Často bral jméno boží nadarmo, choval nečisté myšlenky k ženeě svého souseda.." "Zadrž", přerušil Teitelese rabín, "připadá mi, že tvůj přítel je pošetilý. Mohl přijít klidně sám, říct, že za přítele je tu on a ušetřit ti tvé rozpaky."

Jistý Američan byl během své návštěvy Izraele pozván na odhalení pomníku neznámého vojína. Na slavnosti promluvil prezident, ministři a generalita, zazněly vojenské salvy a když pomník odhalili, objevil se nápis
ZDE LEŽÍ CHAIM ISIDOR KOHN, NEZNÁMÝ VOJÍN.
Američan žasne: "Tohle má být pomík neznámého vojína, vždyť je tam napsáno jeho jméno!" Jeho průvodce vysvětluje: "To je v pořádku. Že se jmenoval Kohn to známe, ale jestli to byl voják, to neznáme.

V noci zaklepe na dveře bytu Joseleho Finkelsteina KGB. Josele jde ve svém rozdrbaném pyžamu otevřít. "Bydlí to Josele Finkelstein?" vyštěkne důstojník. "Ne", vypraví ze sebe Josele. "Že ne. A jak se jmenuješ ty?" "Josele Finkelstein." Důstojník ho srazí k zemi a zařve:" Neříkals náhodou, ža tady nebydlíš!?" "A tomuhle oni říkaj bydlení?"

Abeles u právníka:" Já si je najmu, ale musejí mi napřed zaručit, že ten případ vyhrajou." "Tak mi nejdřív povězte, oč se jedná", vybízí ho právník. Abeles vypráví příběh plný podvodů a machinací. když skončí, tak právník řekne:" Výborné, tento spor se nedá prohrát." "Panebože, to je hrůza", spustí Abeles nářek. "Co se děje?", vyptává se právník. "Já jim to vylíčil z pohledu druhý strany."

Kohn chodil celý život třikrát denně do synagogy, kdežto jeho soused Roubíček tam ani nevkročil. Když bylo Kohnovi sedmdesát oslovil Hospodina takto: "Bože, budiž blahosloveno Tvé jméno! což minul den, abych nevelebil Tvou slávu, což byl skutek, o němž bych se s Tebou neradil? Což byl kdy služebník Tobě oddanější než já? A přece: Jsem starý, chudý, nemohu spát...Zato Roubíček: neznaboh, budižkničemu, synagoze nedal ani korunu, tahá se s poběhlicemi..A jak se mu přitom daří! Hospodine, já Tě nežádám, abys ho ztrestal, ale prosím, Tě, žekni mi,proč jsi tak nenaložil i se mnou?" Synagoga se otřásla v základech a ozval se strašlivý hlas: "Protože mě každý den otravuješ!"

"Rabíne", máme my to ale trápení. Stará Ráchel Finkelsteinová dluží lichváři 500 zlotých a přitom nemá ani grešli. Vyhazujou jí z bytu, namá co by dala dětem, nemůže na nohy, takže nikde nepracuje.." "To je ale velké trápení", souhlasí rabín. "Uspořádám v synagoze sbírku, nějaké peníze dám ze svého, snad se je podaří sesbírat. A vy jste někdo z rodiny, že se o Ráchel tak staráte?" "Ne, já jsem ten lichvář."

Dámy z lepších židovských kruhů měli večírek. Paní domu nechala mezi hosty kolovat obrovskou bonboniéru: "Drahouškové, vezměte si bonbón." "Já už jich měla pět", vydechla paní Kohnová. "Měla jste jich, když dovolíte sedm, ale klidně si vente. Jakoby na tom záleželo."

Kohn potká Rubinsteina. "Tak, jakpak si vede tvůj nejstarší, Izák?" "Náramně, kdyby se tak vedlo každému právníkovi jako se vede jemu... Už ani neberte nové případy" "A jak se vede tvé dceři Ester?" " To je ti dítě, právě se vrátila z evropského turné. vystupovala v nejlepších evropských koncertních síních." "A co dělá tvůj nejmladší Moše?" "Co by dělal, má pořád ten stánek s obnošeným šatstvem. ale to ti řeknu, bez něj bychom všichni umřeli hlady."

Když Izraelci dobyli roku 1967 Jeruzelem, oznámili, že se dohodli s Jordánskem, jak si rozdělí Zeď nářků. Izrael si ponechá Zeď a Jordánsko nářky.

Kohn navštíví Roubíčka a zastihne ho, jak seškrabává omítku ze zdi do papírového pytlíku."Copak to vyváděj", diví se Kohn, "sned nemalujou?". "Kdepak! Stěhuju se."

Čtyři Židi hrajou v kavárně karty, když tu zničehonic raní Markowitze mrtvice. Kdo teď oznámí vdově tu smutnou zprávu. Nakonec se přihlásí Kohn. "Šetrně ji na to připravím". jde tedy za vdovou a praví: "Muž vám vzkazuje, že jen tak hned nepřijde." "ten lump jeden", soptí Sára Markowizová, "že zase sedí s kumpánema, mastí karty a prohrává peníze!" "Nemlich tak", přisvědčí Kohn, "zrovma prohrál 500 zlatých" "Cože?!", vybuchne Sára "Bůh ho strestej, ať chcípne, lotr jeden mizerná." "Už se stalo, Sára. Bůh vás vyslyšel."

Potkají se dva Židé. Jeden povídá druhému:" Nemohl bys mi půjčit pár zlatých?" "Moc rád bych, ale bohužel nemám u sebe žádné peníze." "A co doma?" "Děkuji, všichni zdrávi."

Ve vlakovém kupé spolu cestují rabín a katolický kněz. "Kdy konečně začnete jíst šunku?", dobírá si kněz rabína. "Až na vaší svatbě, důstojnosti."

Bankéř Blumenthal, pokřtěný žid, zasnoubil svého syna s dcerou velkoobchodníka Kohna, který se taky dal pokřtít. "takového zetě jsem si vždy přál", vypráví Kohn přátelům, "sympatického křesťanského mladíka z dobré židovské rodiny."

Eckstein si dal u krejčího ušít kalhoty. Krejčí ale stále ne a ne být s kalhotami hotov. Za měsíc si eckstein stěžuje:" Bůh stvořil svět za šest dní a oni potřebujou na jedny kalhoty celej měsíc." "Jenže podívaj se na ten světa a pak si prohlídnou ty kalhoty."

Loď ztroskotá a dva židé sedí v záchranném člunu. "Velký Bože", modlí se jeden, "jestli vyvázneme, daruji polovinu jmění na dobročinné účely." Den a noc veslují, ale nikde žádná pomoc. "Hospodine, záchráníš-li nás, obětuji na Tvůj oltář dvě třetiny svého jmění." Avšak i další den je situace beznadějná. Modlí se tedy znovu: "Pane na nebi, pomůžš-li nám z této šlamastyky.." "Dost už...", přeruší ho druhý, "přestň s tím nabízením. Země na obzoru."

Pereles se vychloubá svým rabínem:" Představte si s naším rabínem večer co večer rozmlouvá sám Hospodin." "Jak to víš?", nevěří ostatní. "Rabín to říkal", odpovídá Pereles. "A co když lhal?" "Nasmysl. Copak by Hospodin mluvil s lhářem?"

Na pohřbu bohatého Loewensteina pláče jeden ze smutečních hostů mnohem usedavěji než ostatní. Dojatý rabín mu polklepe na rameno a praví: "Je mi vás opravdu líto. Patříte do příbuzenstva?" "Právě, že ne", odpovídá muž, "proto tak pláču."

Dva staří přátelé se potkají po delší době. "Poslouchej, můj syn se příští neděli žení. Takže tě srdečně zvu na svatbu." "Milerád přijdu. a kde se to koná?" "U nás v Maislovce. Projdeš od nábřeží druhou doprava pak doleva a pak zase doprava, najdeš číslo devatenáct a v druhém patře zaklepeš čelem na dveře." "Proč zrovna čelem?" "Přece nepřijdeš s prázdnýma rukama."

Inženýr Mandelštam udělal v Sovětském svazu dost důležitý vynález. Zeptali se ho, jakou odměnu by si přál. "Zavolat bratrovi do New Yorku", zněla odpověď. "Ne to nejde, přej si cokoliv jiného dovolenou na krymu, daču na Kavkaze, sobolí kožich pro manželku..." Mandelšta ale trval na svém, a tak jeho žádost putovala pořád výš a výš až došla ke Stalinovi. Ten souhlasil, ale pod jedinou podmínkou: Hovor se povede z jeho kanceláře a bude obsahovat jen jedno slovo. Mandelštan souhlasil. Byl dopraven do Stalinovy kanceláře a když dostal spojení do bratrova bytu, zakřičel do sluchátka jedíné slovo:" Pomoc!"

K tarnopolskému rabínovi přijde mladý muž pro radu. nemůže se totiž rozhodnout, má-li se oženit, nebo ne.
"Její otec je vážený a vzdělaný člověk"
"Tak se ožeň."
"Ale dcera je škaredá jak ropucha."
"Tak se nežeň."
"Ale dostane dvacet tisíc zlotých věna."
"Tak se ožeň."
"Ale ona kulhá."
"Tak se nežeň."
"Ale její otec si mně chce vzít za společníka."
"Tak se ožeň."
"Ale ona se ráda hádá."
"Tak se nežeň."
"Rabíne, jakou radu mi tedy dáváte?" "Soudím", povídá rabín po chvilce, "že byses měl dát pokřtít." "A proč, rebe?" "Protože pak půjdeš na nervy farářovi."

Dvě sousedky se pohádaly a jdou za rabínem, aby je rozsoudil. "Proč jí nevrátíš ten hrnec, kteý sis vypůjčila?", ptá se rabín jedné. "Ale, rebe", začne křičet obviněná, "za prvé jsem si žádný hrnec nevypůjčila. Za druhé měl díru. A za třetí jsem jí ho už dávno vrátila."

Čerstvě provdaná žena přijde k rabínovi s pláčem. Bydlí s mužem společně s rodiči a muž i otec ji bijí. rabín si zavolá otce. "u tvého zetě mě to nepřekvapuje, je to známý hrubián. Ale proč i ty biješ svou ubohou dceru?" "Abych se zeťovi pomstil. Za to, že on mi bije mojí dceru, biju mu já za trest jeho ženu."

Abeles, bohatý žid z haličské vsi, přijede do krakowa v ošuntělém obleku. Potká ho Karpeles a říká mu:" Mojše, jak můžou chodit po městě v takových hadrech?" "Co na tom záleží", odpovídá mu Krpeles, "tady mě přece nikdo nezná." Za týden potká Karpeles Abelese u nich doma na vsi v tom samém obleku. "Ale Mojše, oni nosí i doma ty samé hadry!" "Co na tom záleží, tady mě přece každž zná."

Šnorer: "Celý život mě pronásleduje smůla."
Prokurista Spitz: "Jaké je vaše povolání?"
Šnorer: "Hudebník."
"Na jaký nástroj hrajete?"
"Na pozoun"
"Tak pojďte dál a něco mi zahrajte. Náhodou tady pozoun mám"
"No neříkal jsem to jakou mám smůlu. Ausgerechnet musej mít zrovna pozoun."

Šnorer je jednou týdně hostem u bohatého Grunbauna. Jednoho dne si s sebou přivede mladého muže a beze slova ho posadí ke stolu. Když zpozoruje údiv v Grubaunově tváři, podá vysvětlení:" To je můj přítel, je teď u mě na stravu."

V katolické farnosti se rozhodli, že každý dospělý, který se nechá pokřtít, dpstane peněžitý dar. Stein tedy nemešká a konvetuje. Když přijde ze křtu domů, celá rodina se na něho sesype a chce po něm ty peníze. Stein se zlobí: "Sotva gój (=křesťan) přijde k penězům, už jsou tu židé a chtějí ho o ně připravit.

Dohazovač přivede svého klienta do rodiny budoucí nevěsty. "Kouknou jaká nóbl rodina! Podívaj se kolem. Všude samý porcelán a stříbro." "Co když to všechno je ale jen vypůjčené", pochybuje budoucí ženich. "Nesmysl", prohlašuje dohazovač, "těm přece nikdo už nepůjčí."

Zeptali se Blumenfelda. "Oženil se Vám prý syn. Udělal to z lásky nebo kvůli penězům?" Blumenfeld:" Z lásky k penězům."

Kandidát ženitby k dohazovači: "Co je moc, to je moc. ta slečna má tři děti a já si jí mám vzít ?!" Dohazovač: "Kouknou, jak to na světě chodí. Oni se oženěj, jejich žena otěhotní, pak porodí, musej zaplatit porodní bábu, žena pak onemocní, musej jí poslat do lázní a než se jim naroděj tři děti, tak ze starostí a placení nevyjdou. No a takhle přijdou hnedka k hotovému."

Fleichsman potká na Náměstí svatého Marka v Benátkách přítele Epsteina. "Co tu dělaj?", zeptá se. "jsem tu na svatební cestě.", odpovídá Epstein. "Gratuluju jim. A kde maj manželku?" "Někdo přece musí zůstat v krámě."

Eichelbaum se chlubí, jakou má krásnou ženu. Abeles si ho vezme stranou. "Poslouchaj, oni opravdu nevědí, , že jejich žena má milence?" "No a?", odvětí klidně Eichelbaum, "Já se radši podílim padesáti procenty na dobrém kšeftu než sty procenty na špatném."

Berta přijde k rabínovi, že se chce dát rozvést. "A máš proto nějaký důvod?", ptá se jí rabín. "Mám silné podezření, že ten poslední syn není jeho."

Horowitz je se svým prokuristou na služební cestě. Když je obchod úspěšně dokončen, rozhodnou se zajít si do nevěstince. Když po dvou hodinách odcházejí, poznamená Horowitz: "Já nevím ale se Sárou, tea s mojí ženou, je to zábavnější." "To bych řekl, pane Horowitz", podotkne prokurista.

V Krakowě byly v jedné uličce přímo vedle sebe tři židovské obchody s obuví. Pochopitelně, že moc nevynášely. Majitelé si lámali hlavy, jak z toho ven. Jednoho dne vyšel nad prvním obchodem nápis "PRODEJ NEJMODERNĚJŠÍ OBUVI" Majitel druhého obchodu však nelenil a vyvěsil "NEJLEVNĚJŠÍ BOTY Z DOVOZU". Zanedlouho se nad třetím obchodem objevil vývěsní štít "HLAVNÍ VCHOD".

Ivan si potřebuje u lichváře Karpelese nutně vypůjčit rubl. Dohodnou se, že dvojnásobek peněz vrátí na jaře. Jako zástavu nechá karpelesovi sekyru. Když je Ivan na odchodu, karpeles na něj volá: "Poslyš, Ivane, kdoví, jestli ty peníze na jaře budeš mít. Nemohl bys mi polovinu vrátit už teď?" "To je nápad", říká si Ivan a rubl mu hned vrací. Cestou domů přemýšlí: "To je zvláštní. Rubl je pryč, sekyra je pryč, ještě jsem rubl dlužen a přesto se zdá, že je všchno v pořádku."

Gross se obrátí na svého prokuristu Kleina: "Poslechnou, chci jaksepatří oslavit 50 let naší firmy. Ale musí se při tom něco dít, nesmí to nic stát a zaměstanci musejí být spokojeni." Klein navrhuje: "Oběs se. Bude se tu něco dít, nebude to nic stát a zaměstanci budou spokojeni."

"Tak co, Grossman, byli v Tarnopoli? A co je tam nového?"
"Nového? Nic. Jenom tam štěkal pes."
"A proč?"
"Protože se tam seběhlo mnoho lidí."
"A co tam ti lidé dělali?"
"Dívali se, jak policie odvádí tvého bratra."
"Že odvedli mého bratra? A pročpak?"
"Falšoval prý směnky."
"Směnky falšoval? Ale to přece není nic nového."
"No vždyť jim říkám, že v Tarnopoli není nic nového."

Dva Židé z Haliče přijedou do Vídně a chtějí se tam ubytovat v hotelu U města Paříže. "Kolik u vás stojí dvoulůžkový pokoj?" "To záleží na tom, ve kterém je poschodí. V přízemí tisíc šilinků, v 1. patře osm set, ve druhém šest set, ve třetím čtyři sta a ve čtvrtém tři sta. Židé poděkují a mají se k odchodu. "Zdají se pánům náše ceny příliš vysoké?", ptá se ještě recepční. "To ne", ujišťují ho oba, "Jenom hotel se nám zdá příliš nízký."

Kohn v restauraci: "Pane vrchní, co to má znamenat?! Tady jsem z polévky vylovil kus starého hadru!" Číšník na to: "No a, nemůžete přece chtít, aby v polévce za pět geošů byly bruselské krajky!"

Epstein se dal prohlédnout u lékaře a při odchodu položí na stůl tři zlaté. Lékař ale praví: "Prohlídka u mě stojí deset zlatých." "Á promiňte", odpovídá Epstein, "bylo mi řečeno, že stojí jen pět."

Do školy přijde inspektor. ptá se jednoho žáka, jestli ví, proč je osa glóbusu nakřivo. Žák v rozpacích odpoví, že on to neudělal. Inspektor vyzve tedy učitele, aby to žákům vysvětlil. Učitel zrudne a praví: "Opravdu je to tak, pane inspektore, dostali jsme ten glóbus takhle už z obchodu." Inspektor pak vypráví celou záležitost řediteli. Ten vybuchne: "Stokrát jsem tomu učiteli říkal, aby nenakupoval u žida."

Kohn se náhle v synagóze skácí a je mrtev. Roubíček dostane za úkol na smutnou událost šetrně připravit jeho ženu. Zaklepe tedy u kohnů a když mu otevřou, zeptá se: "Bydlí tady vdova Kohnová?" "Bydlí, jsem Kohnová, ale nejsem žádná vdova." "Chcete se vsadit?"

Na policii přišlo udání, že katolický kněz, protestantský pastor a rabín hráli ferbla. Při výslech farář zapíral houževnatě a odvolával se svědectví všech svatých. Pastor přísahal při Spasiteli, ža ani ferbla hrát neumí. Konečně došlo i na rabína. "Tak co?", ptá se policejní komisař, "hrál jste ferbla?" Rabín pokrčí rameny: "Jak jsem mohl sám hrát ferbla?"

Pan Mayer umřel a šel rovnou k bráně nebeské. "Zpátky", řekli mu tam, "máme tady o vás, že jste hrál karty a fixloval při tom." Pan Mayer tedy začal smlouvat s Bohem, aby ho přesto do nebe pustili. Odpověď ale byla stále stejná: "Hazardní hráče do nebe nebereme." "Ať tedy rozhodne jedna partička", navrhl pan Mayer, "když vyhraju půjdu do nebe a když ne, tak do pekla." Bůh souhlasil, Archanděl Gabriel přinesl karty a Bůh Otec měl rozdávat. V tom ho ale Mayer přerušil: "A to bych si ještě vyprosi. Žádné zázraky!"

Sotva přišla ta upomínka, sedl si Porges ke stolu a napsal tento dopis:
Velectěný pane!
Dovolil jste si mi napsat drzý dopis. Upozorňuji Vás, že během roku ukládám všechny nezaplacené účty do obálky a vždy na nový rok jeden z nich vytáhnu a ten pak slavnostně zaplatím. Napíšete-li mi ještě jednou podobný dopis, jste navždy ze slosování vyloučen.

S veškerou úctou.....

K bohatému panu Tauberovi přišel šnorer s žádostí o podporu. Ale pan Tauber má zásady: "Almužnu Vám nedám, ale dám Vám příležitost si vydělat. Chcete pracovat na mé zahradě?" "A kolik platíte?" "Křesťanovi dávám deset zlotých denně, ale Vám dám patnáct." Šnorer zapřemýšlel. "Mám návrh, dejte mi denně jen pět korun a za těch deset si najměte křesťana."

Řekl pan Salus své choti: "Víš, drahá, kdyby někdo z nás dvou měl umřít, tak se odstěhuju do Bebešova."

Já Vám říkám, pane Mendl, jsou to teď ale zlé časy. Každý týden dosazuju do obchodu tisíc korun." "Tak proč obchod nezavřete?", ptá se pan Mendl. "Nesmysl. Z čeho bych byl živ?"

Šnorer Lebetran byl velmi zbožný. A tak když se jednou modlil, zjevil se mu archanděl Gabriel. "Milý Gabrieli", povídá Lebetran, "co je pro Boha milión let?" "Milión let je pro Boha jedna vteřinka." "A co je pro Boha milión dolarů?" "Milión dolarů je pro Boha jako cent." "A nemohl by mi tedy Bůh dát cent." "jistě, počkej vteřinku..."

Paní Posilesová je vdova a má tři děti. Pan Pollak je vdovec a má dvě děti. Oba se poznali, zamilovali a pak se vzdali a měli spolu děti. Za nějaký čas přijde pan Pollak domů a slyší stršný řev. "Co je to za rámus?", ptá se manželky. "Nic. To jen se tvoje děti a moje děti perou s našimi dětmi."

http://www.cesi.estranky.cz